MĚSÍC

17. listopadu 2008 v 16:52 | adam káčerek |  PLANETY
Měsíc

Měsíc obíhá kolem Země a rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Díky tomu stále vidíme přibližně jen přivrácenou polokouli Měsíce. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Voda na Měsíci byla objevena v stinných částech kráterů a pod povrchem (Lunar Prospektor, 1998). Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Malé pevné jádro obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1000 km pod povrchem). Velké množství kráterů má rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Několik z nich je pojmenováno i po českých osobnostech (například kráter Anděl).


Střídání fází Měsíce vzniká v důsledku oběhu Měsíce kolem Země. Protože Měsíc nesvítí vlastním světlem, ale pouze odráží sluneční paprsky, vidíme vždy pouze osvětlenou část jeho přivrácené polokoule. Během oběhu se tato osvětlená část mění a my tento nápadný úkaz vnímáme jako fáze Měsíce. Fáze závisí na úhlu mezi Zemí a Sluncem a Zemí a Měsícem.

Fáze Měsíce
<span style=
" alt="Fáze Měsíce" width="95" />
Fáze Měsíce

Někdy bývá zcela osvětlený, této fázi říkáme úplněk, během následujících nocí už vídáme pouze jeho část. Říkáme, že Měsíc couvá. Neustále se zmenšuje jeho osvětlená část, kterou můžeme pozorovat na obloze, až se nám na krátký čas schová úplně - nastává nov. Pak následuje neustále se zvětšující srpek, tzv. dorůstající Měsíc. Nakonec pozorujeme opět úplněk. Tento měsíční cyklus fází má periodu 29 dní, 12 hodin a 44 minut a nazývá se synodický měsíc. Je to doba, během níž se Měsíc dostane opět do stejné fáze (nov-první čtvrť-úplněk-poslední čtvrť-nov).
Siderický měsíc (27 dní, 7 hodin, 43 minut) je doba, během níž se Měsíc dostane do stejné pozice vzhledem k hvězdám. Zatímco se Měsíc pohybuje po oběžné dráze kolem Země, mění zároveň svoji polohu na hvězdné obloze, a sice o 13° za čtyřiadvacet hodin. V závislosti na své fázi je Měsíc viditelný na noční nebo denní obloze. V průměru se objevuje na obloze každý den o 50 minut později. Mezi novem a úplňkem je Měsíc vidět večer, zatímco mezi úplňkem a novem je viditelný ráno.

Nov (novoluní)
Dobu, kdy se naše jediná přirozená družice nachází mezi Zemí a Sluncem, nazýváme novem. Měsíc je v konjunkci se Sluncem a v této době je přímým slunečním světlem osvícena jeho odvrácená strana. Měsíc není vidět. Měsíc je v této fázi na obloze nejblíže Slunci a následuje ho, vychází i zapadá se Sluncem.
Když je Měsíc v novu, může zčásti či zcela zakrýt Slunce - může nastat zatmění Slunce.

Úplné zatmění Slunce - Nov.
Úplné zatmění Slunce - Nov

1. čtvrť

Měsíc v první čtvrti.


Dvě nebo tři noci po novu už můžeme Měsíc pozorovat těsně po západu Slunce blízko západního horizontu jako velice tenounký srpek. V následujících nocích se zvětšuje úhel mezi Měsícem a Sluncem a zároveň také osvícená část povrchu Měsíce. Měsíc vidíme z našich zeměpisných šířek ve tvaru písmene D, Měsíc dorůstá. V několika dalších dnech srpek Měsíce roste a objevuje se na obloze stále později po západu Slunce. Asi sedm dní po novu dosahuje tento úhel téměř 90°, což znamená, že Měsíc dosáhl fázi nazývanou první čtvrť a je osvětlena západní polovina Měsíce. Měsíc je oproti Slunci opožděn o šest hodin, zapadá kolem půlnoci, vychází opět kolem poledne.

Úplněk

Měsíc v úplňku.
Krásně zbarvený Měsíc v úplňku nad obzorem



Po dalším týdnu se nachází Měsíc v opozici ke Slunci, tzn. úhel mezi Sluncem a Měsícem dosahuje 180°, měsíční disk je zcela osvětlený, tuto fázi Měsíce nazýváme úplněk. Země je mezi Sluncem a Měsícem, na obloze vidíme zcela osvětlenou měsíční polokouli. Měsíc vychází při západu Slunce a na obloze ho najdeme na východě, zapadá při východu Slunce přibližně na západě. Můžeme tedy pozorovat Měsíc po celou noc. Jakou dráhu Měsíc v úplňku na obloze opisuje, záleží na ročním období. Měsíc se totiž pohybuje po podobné trajektorii jako Slunce. Kdyby Měsíc obíhal po ekliptice, byl by o půlnoci v zimě ve stejné výšce jako Slunce v létě v poledne; o půlnoci v létě by byl ve stejné výšce jako Slunce v poledne v zimě. Rovina oběhu Měsíce kolem Země svírá s ekliptikou jen malý úhel (přibližně 5°). Proto se v zimě pohybuje na obloze nízko a v létě vysoko.
Když je Měsíc v úplňku, může se dostat do stínu Země - může nastat zatmění Měsíce.

Poslední čtvrť

V následujícím týdnu je západní strana Měsíce stále méně osvětlena. Za tři týdny po novu je viditelná pouze východní část Měsíce - poslední čtvrť. Po úplňku říkáme, že Měsíc couvá, vidíme z našich zeměpisných šířek čím dál tenčí srpek ve tvaru C. Přitom se Měsíc objevuje na noční obloze stále později. Když je osvětlena přesně polovina přivrácené polokoule Měsíce, hovoříme o poslední čtvrti. Měsíc je opožděn oproti Slunci o 18 hodin (nebo můžeme říci že jej o šest hodin předbíhá). Vychází kolem půlnoci a zapadá kolem poledne. Ve dnech před novem můžeme spatřit srpek Měsíce na východě již jen krátce před východem Slunce.
Přibližně po 29,5 dne nastává další nov a celý cyklus se opakuje znova. Jasnost Měsíce na obloze závisí na mnoha faktorech - na ročním období, na fázi Měsíce (úplněk, nov, …), na jeho výšce nad horizontem a v neposlední řadě na stavu naší atmosféry.

Hmotnost 1/81 MZemě
Průměr 3 476 km
Hustota 3 340 kg×m3
Povrchová teplota 100 - 400 K
Doba otočení kolem osy 27,3 dní (vázaná rotace)
Doba oběhu kolem Země 27,3 dní
Průměrná vzdálenost od Země 384 000 km

Stavba nitra Měsíce

Stavba nitra Měsíce je obdobná jako u Země. Vnější část tvoří kůra, pod ní se nachází plášť a v centru jádro. Tyto tři hlavní části se od sebe vzájemně liší chemickým složením. K průzkumům měsíčního nitra slouží přímá seismická měření, ale také měření magnetického pole. K těmto výzkumům přispěly hlavně mise Apollo.
Vnitřní stavba
Průřez Měsícem. Kůra Měsíce (šedivě) má nerovnoměrnou tloušťku. Pod ní ležící plášť lze rozdělit na dvě vrstvy, pevnou litosférickou desku (modře) a plastickou astenosféru (červeně). V centru Měsíce se nachází jádro (žlutě)
Střední hustota Měsíce je menší než hustota Země. To vyplývá z chemického složení Měsíce. Měsíc na rozdíl od Země nemá tak hmotné železoniklové jádro. Měsíc je spíše složen z lehčích hornin, které bychom našli spíše v zemské kůře a plášti. Rozložení jednotlivých hornin není symetrické a hmotný střed Měsíce tedy neleží přesně ve středu, nýbrž je posunutý o 2 km směrem k Zemi.

Jádro

Jádro Měsíce má poloměr menší než 350 km. Je složeno hlavně ze železa. Tento údaj vyplývá z dat získaných misemi Apollo a z nejnovějších studií NASA. Otázkou zůstává, zda je jádro Měsíce podobné zemskému jádru, nebo je v pevném stavu. Jelikož však proudy roztavené hmoty uvnitř naší planety vytvářejí magnetické pole a na Měsíci nic takového nenajdeme, podporuje to domněnku o pevném jádru. Poloměr jádra Měsíce je roven asi 20 % poloměru Měsíce (1 738 km).

Plášť

Mezi kůrou a jádrem Měsíce se nachází plášť. Skládá se převážně z pevných, ztuhlých hornin. Předpokládá se, že ve spodních vrstvách je materiál pláště již částečně roztaven. Složen je převážně z olivínů a pyroxenů. Měření seismických vln dokazuje, že plášť Měsíce je chladný a neobsahuje vodu. Asi až do hloubky 500 km zůstává teplota pod 1 000 °C. Při těchto teplotách jsou horniny stále ještě v pevném stavu, nejdříve v hloubce 1 000 km začíná teplota růst natolik, že bychom zde mohli najít roztavené horniny. Z přechodné zóny, z hloubky mezi 800 a 1 000 km, přichází nejvíce registrovaných zemětřesení na Měsíci. Zemětřesení mají 14denní periodu a nejčastější jsou v době, když je Měsíc v perigeu nebo naopak v apogeu. Příčinou jsou zřejmě změny slapových sil, kterými Země působí na Měsíc. Když tyto slapové síly vzrostou nebo naopak klesnou oproti střední hodnotě, vznikají v nitru napětí, která vedou k zemětřesení. Měsíční zemětřesení jsou však velice slabá, nedosahují většinou síly druhého stupně na Richterově stupnici.
Lunární magnetický oceán
Magmatický oceán na Měsíci. Měsíc byl v počátcích svého vývoje žhavou koulí magmatu. Při ochlazování krystalizovaly lehké prvky jako vápník, hliník, křemík a další a vytvořily kůru Měsíce. Těžší minerály jako olivíny a pyroxeny klesaly a vytvořily tak plášť Měsíce. Nejtěžší prvky klesaly k centru.

KŮRA

Kůra Měsíce je v průměru 60 - 70 km silná, je tedy dvakrát až třikrát silnější než kůra Země. Jak vyplývá ze seismických měření mise Apollo, je kůra Měsíce do hloubky 20 km polámaná od četných dopadů meteoroidů. Na povrchu Měsíce je nesoudržná kamenná vrstva rozdrcených hornin a prachu, která se nazývá regolit. Na odvrácené straně Měsíce, na které jsou téměř výhradně pohoří, dosahuje kůra síly 100 km a je tedy mnohem mocnější než kůra přivrácené strany Měsíce, na které jsou plochá moře. Vztaženo na střední hodnotu průměru Měsíce 1 738 km, je střední výška pohoří v průměru 3 km nad moři. Téměř celý povrch odvrácené strany Měsíce leží nad střední hodnotou úrovně terénu, zatímco přivrácená strana Měsíce pod touto hodnotou. Na přivrácené straně najdeme jak pohoří posetá krátery, tak tmavá hladká moře. Tyto rozdílné útvary vznikly v různých vývojových fázích Měsíce. Horniny v mořích se podobají bazaltu, tmavému, téměř černému a strukturou velice jemnému materiálu. Poukazuje to na dávné výrony lávy z nitra Měsíce. Zatímco horniny v pohoří obsahují více vápníku a hliníku, jsou moře bohatší na hořčík, železo a titan. Na několika místech v okolí pólů objevila sonda Clementine známky přítomnosti vody.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendula Vendula | 4. prosince 2011 v 18:00 | Reagovat

To je bomba!!!!!! :D

2 Smutné Veverče Smutné Veverče | E-mail | 13. prosince 2012 v 9:16 | Reagovat

tak to se povedlo.. je to krásný.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama