Listopad 2008

Kostra člověka - celá

30. listopadu 2008 v 1:38 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Lidská kostra představuje soubor kostí, chrupavek a vazů, které dohromady vytvářejí pevnou, pasivně pohyblivou oporu těla, na niž se upínají svaly. Kostra dospělého člověka se skládá přibližně z 206 kostí, přičemž například novorozeňata jich mají kolem 300. Tento fakt je dán tím že novorozeňata mají v těle větší množství malých kostí, které během růstu srostou.
Kostrou tvořená ochranná pouzdra (lebka,hrudník) zároveň chrání některé klíčové orgány před zraněním.
Kostra tvoří cca 13-14 procent tělesné hmotnosti. Tvoří ji kosti a chrupavky, nacházející se v ohebných částech kostry, jako například chrupavky žeberní umožňující dýchání. Má své vlastní cévy a nervy. Co týden dochází k obměnění, recyklaci až pěti procent kostní hmoty.


Funkce kostí
  • Opora - kosti tělo podpírají, udržují také orgány na správných místech.
  • Ochrana - kosti tvořící lebku chrání mozek a žebra chrání srdce, plíce a žaludek.
  • Tvorba krve - v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní elementy - červené a bílé krvinky a krevní destičky. Krvetvorba během života jedince postupně ustává v dlouhých kostech a přetrvává hlavně v kostech plochých - např. v kosti hrudní, nebo kyčelní.
  • Pohyb - Kosti spolu se svaly umožňují pohyb.
  • Ukládání minerálních látek - v kostech je skladován fosfor a vápník, které mohou být v případě potřeby uvolněn





Vývoj a růst kostí

30. listopadu 2008 v 1:22 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Vývoj a růst kostí

  • kostnatění (osifikace) - přeměna pojivových tkání v kost
  1. Z vaziva

    • jsou kosti klenby lební
    • zvápenatělá ložiska v blízkosti vaziva umožňují přeměnu vazivové buňky v kostitvorné buňky
  2. Z chrupavky

    • většina kostí
    • osifikace začíná:
      1. vniknutím cévy a pak kostitvorné buňky (osteoblasty) do chrupavčitého základu
      2. vytvoří se jádro kostní tkáně (osifikační centrum) a od něj osifikace postupuje k okrajům

U dlouhých kostí:

  • diafýza - střední část kosti
  • epifýzy - konce kosti
  • mezi diafýzou a epifýzou jsou růstové (epifyzární) chrupavky - ty umožňují kostnatění a růst kosti do délky (do 18. - 20. - 23. roku)
  • činnost buněk růstových chrupavek řídí růstový hormon (somatotropin) z podvěsku mozkového (hypofýzy)
  • chrupavka u diafýzy se rozpadá, aktivní kostní buňky (osteoblasty) tvoří kost
  • buňky chrupavky u epifýz se rychle dělí => růstová chrupavka se posouvá k epifýze => růst kosti do délky

Typy kostí:

  • dlouhé (stehenní, pažní)
  • krátké (zápěstní)
  • ploché (lopatka)
  • nepravidelného tvaru (dolní čelist)



Spojení kostí

30. listopadu 2008 v 1:16 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Nepohyblivé (pevné):

  1. pomocí jiné pojivové tkáně
    1. vazivem (lebka) - švy v mládí
    2. chrupavkou (stydká spona, meziobratlové ploténky mezi těly obratlů)
  2. druhotně srůstem kostí (kost křížová, kost kostrční (srostlé obratle), kosti pánve)



Pohyblivé (kloubní spojení):

  • kloub = spojení 2 nebo více kostí dotykem na styčných plochách - kloubní hlavice (vypouklá) a kloubní jamka (dutá)
  • styčné plochy jsou chrupavčité
  • po obvodu spojeny kloubním pouzdrem (vazivo) - ochrana kloubu, prostoupeno sítí vlásečnic a nervových vláken
  • vnitřní strana kloubního pouzdra = synoviální vrstva
  • ta produkuje kloubní maz (synovii)
  • funkce kloubního mazu:
    • zmenšuje tření na styčných plochách
    • obsahuje výživné látky pro povrchové chrupavky
    • zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě
    • zmenšená tvorba synovii => praskot v kloubech
  • klouby jednoduché - spojení dvou kostí
  • klouby složené
    • spojení více než dvou kostí nebo vloženy chrupavčité destičky (menisky) = vyrovnání zakřivení styčných ploch
    • provádění pohybů (ohyb, otáčení) = kolenní kloub

Typy kloubů:

  1. Kulovité klouby - hlavice i jamky kulovité => pohyb všemi směry (např. ramenní kloub)
  2. Klouby válcové - hlavice i jamky jsou úseky válce => pohyb: natažení a ohnutí (články prstů)
  3. Kladkové klouby - na vypouklé ploše je rýha, na druhé styčné ploše je hrana (kost pažní, loketní)
  4. Elipsoidní klouby - vejčitý konec jedné kosti zapadá do eliptické dutiny druhé kosti, např. kost vřetenní, kost loďkovitá
  5. Sedlové klouby - kloubní povrch každé kosti má dutou i vypouklou část (báze palce ruky)
  6. Tuhé klouby - styčné plochy skoro rovné, krátké kloubní pouzdro => malá pohyblivost v kloubu (kost křížová, kosti kyčelní, spojení obratlů)
  7. Čepový kloub - výběžek jedné kosti se otáčí v prstencovém otvoru jiné kosti (nosič a čepovec)

Stavba kostí

30. listopadu 2008 v 1:11 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Vnitřní stavba kosti

  1. kost hutná (kompaktní)
    • tvoří střední část kosti
    • tvoří povrchovou vrstvu kostí plochých a krátkých
    • tvoří ji Haversovy kanálky (základní hmota uspořádaná do lamel)
    • tvoří soustředné ploténky (lamely) kolem cévních kanálků
    • v dutinkách mezi lamelami jsou kostní buňky
    • lamely jsou tvořeny kolagenními vlákny a zpevněny krystalky solí
  2. kost houbovitá (spongiózní)
    • tvoří vnitřek kostí plochých a krátkých
    • vyplňuje hlavice dlouhých kostí (tvoří trámčinu)
    • v nich je upravena do kostních trámců
    • trámce se vzájemně kříží => tvoří prostorovou síť
    • jsou uspořádány tak, aby odpovídaly tlakům, které na ně působí
    • architektura spongiózy se přestavuje v závislosti na zatížení kostry (sport, zaměstnání, nemoc, úrazy => změny)
    • architektura => velká pevnost kosti
    • vrcholy trámečků míří vždy proti směru tlaku a tahu
    • vlastní kostní tkáň nemá nervy
  3. kostní dřeň
    • je to krvetvorná (hematogenní) tkáň, řídké vazivo (síť jemných vazivových vláken, vazivových buněk a rozvětvených cév)
    • vyplňuje dutinu ve střední části dlouhých kostí
    • vyplňuje trámčinu
    • v těle člověka 1-1,5 kg kostní dřeně
    • v mládí červená kostní dřeň, v dospělosti v dutinách dlouhých kostí žloutne, ztrácí krvetvornou schopnost, usazuje se v ní tuk (kostní morek)
    • v dospělosti se krvinky tvoří jen v červené krvetvorné (hematogenní) kostní dřeni krátkých a plochých kostí (pánevní kosti, lebeční kosti, žebra, hrudní kost)
    • obrovská schopnost tvorby krvinek - denně miliardy

Povrch kosti

  • na kloubních plochách (epifýzy) - sklovitá chrupavka
  • ostatní povrch kosti = okostice (periost) - bohatě protkána nervy a cévami, ty vnikají do kosti, vstupují do Haversových kanálků => výživa, inervace kostní tkáně
  • okostice (periost)
    • silná vazivová blána
    • u dětí je tak silná, že při zlomení kosti podrží kost zdánlivě neporušenou
    • ke kosti je pevně připojena krátkými vazy
    • díky prostoupení nervy je velmi citlivá (bolí zlomeniny, výrony)
    • umožňuje růst kosti do šířky (přirůstají nové vrstvy kostních lamel), způsobují to kostitvorné buňky
    • umožňuje hojení zlomenin, při hojení zlomeniny vytvoří vazivový svalek, který později zkostnatí



Kostra člověka- hlava

30. listopadu 2008 v 1:06 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Kostra hlavy (lebka, cranium)

  • chrání mozek a smyslové orgány hlavy
  • 2 části:
    • mozková část (mozkovna, neurocranium) - kostěné pouzdro mozku
    • obličejová část (splanchocranium)

3.4.2.1. Mozkovna (neurocranium)

  1. Klenba lební (calva)

    • tvoří ji:
      1. Kost čelní (nepárová) - vedlejší nosní dutina
      2. 2 kosti temenní (párové) - ty jsou navzájem od sebe odděleny (šev šípový)
  2. Spodina lební (base)

    • je členitá, vzniká osifikací chrupavky
    • tvoří ji:
      1. Kost týlní (nepárová)
        1. velký týlní otvor navazuje na páteřní kanál
        2. 2 týlní kloubní hrboly (kondyly) po stranách otvoru - spojení s atlasem
        3. zevní hrbol týlní - úpon zádových svalů
      2. Kost klínová (nepárová)
        1. v části do dutiny lební je turecké sedlo - uložen podvěsek mozkový (hypofýza)
        2. tvoří lební bázi - hlavní kost - připojují se k ní kost čelní, kosti temenní, spánkové
        3. malá a velká křídla - zasahují do očnice, vedlejší nosní dutina
      3. Kosti spánkové (párové)
        1. mezi kostí klínovou a týlní
        2. šupina spánkové kosti - nejslabší místo na lebce
        3. kost skalní - nejtvrdší kost (nemá spongiózu), je v ní uloženo vnitřní ucho (rovnovážné a sluchové ústrojí)
        4. výběžek bradavkový - upíná se na něj zdvihač hlavy
        5. výběžek bodcovitý - tenkým vazem je na něm zavěšena jazylka a na ní zavěšen hrtan
        6. jařmový oblouk = výběžek spánkový spolu s lícním výběžkem
      4. Kost čichová (nepárová)
        1. dírkovaná ploténka - uzavírá dutinu nosní; otvůrky procházejí vlákna čichového nervu
        2. svislá ploténka - tvoří horní část nosní přepážky
        3. vedlejší nosní dutiny

Švy na lebce:

  • věncový - kost čelní a temenní
  • šípový - 2 kosti temenní
  • lambdový - kosti temenní a týlní
  • šupinový - temenní a spánková kost


3.4.2.2. Obličejová část (splanchocranium)

  • menší než mozková část
  • nasedá na spodinu lební
  • kosti spojeny švy
  • jen dolní čelist připojena kloubně
  • tvoří ji:
    1. 2 kosti nosní - tvoří kostěný podklad hřbetu nosu (+ skořepy nosní)
    2. 2 kosti slzní - ve vnitřní stěně očnice
    3. 2 kosti patrové - tvoří zadní část tvrdého patra a stěny dutiny nosní
    4. Kost radličná - tvoří dolní část kostěné nosní přepážky
    5. 2 kosti lícní - dávají šířku obličeji, zespodu a zevnitř ohraničují očnice, spánkový + lícní výběžek = jařmový oblouk
    6. 2 kosti horní čelisti (maxilla)
      • ohraničuje nosní otvor
      • vedlejší nosní dutiny
      • zubní lůžka (alveoly)
      • tvoří přední část tvrdého patra
    7. Dolní čelist (mandibula)
      • kloubně spojena (složený kloub - je zde vsunuta chrupavčitá ploténka) se spánkovou kostí
      • tvoří bradový výběžek (úpony svalů pro mluvení)
      • dásňový výběžek - jamky pro zuby

Jazylka - tvar rozevřeného U

Novorozenec

  • chybí dásňové výběžky a zuby => malá výška obličeje
  • chybí vedlejší nosní dutiny
  • fontanely (kosti lebeční klenby spojené vazivem => umožňuje porod a růst lebky)
  • čelní fontanela - do 18 měsíců u švu věnčitého a šípového
  • malá fontanela - u švu lambdového a šípového (zaniká po narození)

Kostra člověka-končetiny

30. listopadu 2008 v 0:58 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Kostra horní končetiny

  • připojena ke kostře trupu pletencem lopatkovým
  1. Pletenec lopatkový

    • kost klíční (clavicula) - 12-16 cm, esovitě prohnutá, je z vaziva (=> snadno se láme)
    • lopatka (scapula) - plochá trojúhelníkovitá kost
  2. Kostra volné končetiny

    • kost pažní (humerus) - dlouhá kost
    • kost vřetenní (radius) - dlouhá kost, směřuje k palci
    • kost loketní (ulna) - dlouhá kost, směřuje k malíčku

    Kostra ruky

    • z 27 kůstek
    • 8 z nich - kosti zápěstní (carpus) ve dvou řadách:
      • 1. řada: kost loďkovitá, kost poloměsíčitá, kost trojhranná, kost hráškovitá
      • 2. řada: kost trapézová, kost trapézovitá, kost hlavatá, kost hákovitá
    • 5 kostí záprstních (metacarpus) - podklad dlaně
    • kloub mezi kostí trapézovou a palcovým metacarpem umožňuje opozici (protistojnost) palce
    • 14 článků prstů (falangy) - palec má jenom 2, ostatní prsty po 3

    Klouby horní končetiny:

    • ramenní kloub - lopatka + kost pažní
    • loketní kloub - kost pažní + kost loketní + kost vřetenní
    • kloub ruční - kost vřetenní + kost loketní + 3 kůstky zápěstní

    Kostra dolní končetiny

    • připojena ke kostře trupu pletencem pánevním
    1. Pletenec pánevní (ossa coxae)

      • tvoří ho 2 kosti pánevní
      • pánevní kost - ze 3 kostí - kyčelní, sedací a stydké
      • spona stydká (symfýza) - chrupavčitá, po 15. roce srůst
      • pánev (pelvis) - kost křížová + kosti pánevní
      • ženská pánev - nižší a širší, otevřenější (význam při porodu)
      • ucpaný otvor - mezi kostí sedací a stydkou, vyplněn vazivovou blánou
    2. Kostra volné končetiny

      • kost stehenní (femur) - nejdelší, nejsilnější
      • kost holenní (tibia) - její dolní epifýza = vnitřní kotník
      • kost lýtková (fibula) - dlouhá kost, směřuje k malíku => vnější kotník

      Kostra nohy

      • 7 kostí zánártních (tarsus) - kost hlezenní, loďkovitá, 3 kosti klínové, kost krychlová, kost patní (vybíhá v patní hrbol)
      • 5 kostí nártních (metatarsus)
      • 14 článků prstů
      • nožní klenba - podélná a příčná - při našlapování péruje => chrání při stání cévy, nervy a svaly v chodidlech
      • u ploché nohy není klenba vyvinuta

      Klouby dolní končetiny

      • kloub kyčelní - pánevní + stehenní kost
      • kloub kolenní - kloubní hrboly kosti stehenní + epifýza holenní kosti + čéška (patella), vsunutá do šlachy čtyřhlavého stehenního svalu + 2 menisky

Kostra člověka- trup

30. listopadu 2008 v 0:49 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Kostra trupu



Páteř (columna vertebralis)



  • 33-35 obratlů
  • pružná osa celé kostry => oporná funkce
  • kostěné pouzdro pro míchu a kořeny míšních nervů
  • pevná, ohebná a pohyblivá
  • 2x esovitě prohnutá

    • lordosa - prohnutí dopředu (lordosa krční, bederní)
    • kyfosa - prohnutí dozadu (kyfosa hrudní, křížová)
    • skoliosa - bočitost (vychýlení páteře)

  • meziobratlové ploténky - pružné chrupavčité destičky pod těly obratlů, tvoří ¼ délky páteře (tlumí nárazy při chůzi a skoku; největší tlak na bederní ploténky)
  • 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, kost křížová (z 5 obratlů), kost kostrční (z 3-5 obratlů)


Obratle krční (7)


  • mají nízká těla a otvor v příčných výběžcích (pro cévy)
  • krční páteř má značnou pohyblivost
  • 1. obratel = nosič (atlas)

    • nemá tělo
    • tvořen 2 oblouky, na jejichž horní hraně se nacházejí 2 kloubní jamky - nasedají na ně hrboly týlní kosti (posazena lebka) => kývavé pohyby

    Nosič (pohled shora)

    Nosič (pohled shora)


  • 2. obratel = čepovec (axis)

    • na horním okraji těla má čep (opírá se o přední oblouk nosiče) => otáčení hlavy
    • zlomení vazu - odtržení zubu čepovce, uvolněný se zabodne do míchy => rozdrcení míchy => smrt

    Čepovec (pohled shora)

    Čepovec (pohled shora)



Obratle hrudní (12)


  • ostré trnové výběžky skloněné šikmo dolů
  • na příčných výběžcích mají jamky pro skloubení s žebry
  • hrudní páteř je nejméně pohyblivá, připojená žebra pohyb omezují

5. hrudní obratel

5. hrudní obratel


Obratle bederní (5)


  • objemná a vysoká těla (nejmohutnější ze všech)
  • trnové výběžky mají tvar čtyřhranných destiček
  • bederní páteř - dobrá pohyblivost

5. bederní obratel (pohled ze strany)

5. bederní obratel (pohled ze strany)


Kost křížová - z 5 obratlů (os sacrum)


  • připojení ke kostem kyčelním
  • 4 páry otvorů - vystupují nervy
  • 5 obratlů, které srůstají v 25 letech

Kost křížová (pohled zepředu)

Kost křížová (pohled zepředu)


Kost kostrční - z 3-5 obratlů


  • srostlé, zakrnělé (rudimentární)



Žebra (costae)



  • obloukovité kosti, 12 párů
  • zadní konce se 2x kloubně připojují k obratlům (jednou k tělu obratle a jednou k příčnému výběžku)
  • 7 párů žeber pravých - svými chrupavkami připojeny k hrudní kosti
  • 3 páry žeber nepravých - spojeny chrupavkou s předchozím párem žeber
  • 2 páry žeber volných - volně končí ve stěně břišní




Kost hrudní (sternum)



  • plochá kost
  • stavba:

    • rukojeť - k ní se kloubně připojují klíční kosti
    • tělo (corpus) - podlouhlé
    • mečovitý výběžek - dlouho chrupavčitý


Hrudník (hrudní koš, thorax)


  • tvoří ho žebra, hrudní obratle a kost hrudní
  • uzavírá dutinu hrudní
  • chrání plíce, srdce

Porovnání Země a největší hvězdy jakou známe

30. listopadu 2008 v 0:15 | adam káčerek |  HVĚZDY A SOUHVĚZDÍ
Ta hvězda má čtyři a půl tisíce milionů tisíců metrů...


Rýha ukrytá v mozečku

25. listopadu 2008 v 17:26 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO
Rýha se skrýva uvnitř Mozečku, je položena na šedé hmotě z nervových buňek.

Hlasivky a hlas

24. listopadu 2008 v 6:25 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO
Jsou dvě blanky,Dohromady jenom jedna.Otevírají se a zavírají,A tím vytváří hlas.
Hlasivky (lat. plicae vocales) jsou hlavním fonačním orgánem savců. Jsou uložené v hrtanu, samotné hlasivky pak tvoří párový hlasivkový sval, hlasivkový vaz a slizniční hlasivková řasa, napjaté mezi konvicovitou a štítnou chrupavkou. Vzduch, který při výdechu prochází hlasivkovou štěrbinou (lat. glottis) mezi nimi může rozechvívat napjaté hlasivkové řasy, tak vzniká hlas.
Lékařský obor zabývající se zdravím hlasivek a hlasu se nazývá foniatrie.

Uložení

Při pohledu z ústní dutiny jsou hlasivky vidět hned za hrtanovou příklopkou, která při polykání chrání vstup do hrtanu. Hlasivkové svaly a vazy se napínají mezi hlasivkovým výběžkem konvicovité chrupavky a zadním okrajem štítné chrupavky.

Popis

Hlasivkové řasy jsou velice pružné - samotný hlasivkový výběžek je tvořen elastickou chrupavkou, hlasivkový vaz, což je vlastně zesílená fibroelastická membrána hrtanu, je také z elastických vláken. Hlasivkový vaz slouží jako opora měkčím hlasivkovým řasám, které jsou tvořeny záhyby sliznice. Přirozené napětí vazů pak může být ovlivňováno vůlí - ke každému hlasivkovému vazu přiléhá příčně pruhovaný hlasivkový sval.
Mezi vazy se nachází hlasivková štěrbina (lat. rima glottidis), která má při dýchání tvar protáhlého, rovnoramenného trojúhelníku - při fonaci však napětí svalů způsobí, že se k sobě hlasivkové řasy po celé délce přiblíží.

Tvorba hlasu

Hlasivky - vlevo je hlasivková štěrbina otevřená, na pravém obrázku při tvorbě hlasu
Při přiblížení hlasivkových řas dojde k tomu, že při výdechu do nich vzduch naráží a odpuzuje je od sebe. Díky své pružnosti se řasy hned vracejí do původní polohy, rozechvívají se a způsobují pravidelné přerušování proudu vydechovaného zvuku.
Tón hlasu záleží na resonanční frekvenci kmitajících hlasivek. U dospělého muže se tato frekvence pohybuje kolem 125 Hz, u dospělých žen činí asi 210 Hz, u dětí přes 300 Hz.

lálálá....

23. listopadu 2008 v 17:29 | adam káčerek |  PÍSNIČKY
moje zatím nej...

Mluvící zvířátka

23. listopadu 2008 v 17:25 | adam káčerek |  VIDEO




Šok

23. listopadu 2008 v 17:08 | adam káčerek |  VIDEO

Kůže

23. listopadu 2008 v 16:19 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Kůže (cutis, derma)

  • tvoří povrch těla
  • celková plocha u dospělého člověka 1,6-2 m2
  • do tělních otvorů přechází jako sliznice
  • nejtenčí je kůže na očních víčkách, nejtlustší na chodidlech a dlaních
  • v dětství a dospělosti je kůže pružná, ve stáří se pružnost zmenšuje => tvorba vrásek

Funkce kůže

  • zrcadlo duše
  • strachem se potíme, hanbou se červenáme
  1. Funkce krycí
    • ochrana před vniknutím mikroorganismů
    • ochrana před UV zářením
    • ochrana před vysušením těla
    • ochrana před mechanickými, chemickými a fyzikálními vlivy
  2. Funkce vylučovací
    • napomáhá odstranění exkretů z těla
    • zajištěna mazovými (maz) a potními žlázami (pot) - ochrana před infekcí - desinfekční účinky (bakteriostatická funkce)
  3. Funkce zásobní
    • v podkožním vazivu uložen tuk - má funkci mechanickou, izolační a uskladňuje vitamíny A, D, E, K
  4. Funkce termoregulační
    • udržování stálé tělesné teploty (vlivem kožních cév a potních žláz)
    • výdej tepla - zvětšení průtočnosti krve, spotřeba tepla k odpaření potu
    • v chladu - opačně
  5. Tvorba vitamínu D
    • z provitamínu D
    • vlivem UV záření
  6. Funkce smyslová
    • sídlo kožních čidel
    • receptory pro vnímání mechanických, tepelných a bolestivých počitků
  7. Funkce resorpční (malá)
    • pro vodu a v ní rozpustné látky je kůže nepropustná
    • přes kůži lze do těla vpravovat látky; tyto látky rozpuštěné v tucích nebo v tukových rozpouštědlech (např. lipozomy v kosmetice) naruší mazový film; jsou to např. léky, obklady, lékařské masti
    • poškozená kůže (např. popálením) má velké resorpční schopnosti => vnikání mikroorganismů do těla
  8. Kůže je rezervoárem krve
  9. V mléčné žláze ke konci těhotenství a po narození dítěte se tvoří mléko
  10. Funkce dýchací

Stavba kůže

  • pokožka
  • škára
  • podkožní vazivo

Pokožka (epidermis)

  • tloušťka do 1 mm
  • tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem (neustále jej produkují buňky bazální vrstvy) => neustálá regenerace
  • neobsahuje cévy
  • dělí se na :
    1. Zárodečná vrstva (stratum germinatium)
      • nachází se ve spodní části pokožky
      • živé buňky se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu, kde se zplošťují, rohovatí (tvoří se v nich keratin) a odlupují se - chrání tak zárodečnou vrstvu
      • na povrch se buňka dostane za 3-4 týdny
      • melanocyty jsou spodní buňky (při bázi pokožky), v nichž je barvivo melanin - chrání hlouběji uložené buňky kůže před ultrafialovým zářením (UV)
      • pokožka malých dětí obsahuje málo melaninu => je velmi citlivá na UV záření
      • postupně melanin v kůře přibývá => ochrana kůže
      • melanin chybí v kůži dlaní a chodidel
      • množství melaninu se zvětšuje po ozáření UV zářením
      • opalováním se stimuluje tvorba melaninu => buňky se zvětší => kůže ztmavne, melanocyty zvýší výdej melaninu, posílají jej do sousedních buněk, ty migrují směrem k povrchu těla; dorazí tam za 4-5 dnů => kůže zhnědne
      • melanocyty můžou způsobovat pihy (shlukování pigmentu)
      • melanin se nachází ve vlasech, vousech, chlupech, oční duhovce
      • každá rasa má stejné množství melanocytů, ale je proměnlivé množství vytvořeného pigmentu (tmavá rasa - větší melanocyty => tvoří větší množství pigmentu => větší odolnost proti UV paprskům)
      • provitamín A (β-karoten - např. mrkvová šťáva - podporuje vylučování melaninu)
      • Langerhansovy buňky - uvnitř pokožky, chrání před mikroorganismy
    2. Rohová vrstva (stratum corneum)
      • keratocyty - buňky svrchní pokožky, syntetizují bílkovinu keratin, která je součástí odumřelých buněk, vlasů, nehtů
      • zrohovatělé mrtvé buňky (jsou velmi ploché, zhrublé, vytlačené na povrch kůže) odpadávají jako sotva viditelné šupinky (v postelích se jimi živí roztoči - alergie na roztoče)
      • dlaně a plosky nohou jsou pokryté silnou vrstvou mrtvých keratinizovaných buněk
      • kde se nachází ochlupení je kůže méně keratinizovaná
      • rohovina keratin je odolná vůči tlaku, mechanickým a chemický vlivům => tak zvyšují ochrannou funkci kůže
      • pokožka malých dětí má nižší vrstvu zrohovatělých buněk => kůže je zranitelnější než u dospělých
      • hranice mezi pokožkou a škárou není rovná
      • pokožka vysílá do škáry bradavčité výběžky (papily)
      • mezi papily zapadají obdobné výběžky škáry - papilární linie (prstovité výběžky)
      • toto vlnovité spojení dvou vrstev kůže vytváří brázdy (papilární linie) zřetelné na bříškách prstů a chodidlech, vytvářejí otisky (=> daktyloskopie) - jeví se na povrchu kůže jako lišty (dermatoglyfy - hlavně na bříškách prstů)
      • papily:
        • mají síť kapilár - zvětšují výživnou plochu pokožky (ta nemá cévy); pokud kapiláry prasknou, krev se rozlévá do okolní tkáně => modřiny
        • mají nervová zakončení
        • přivádějí k pokožce lymfatické kapiláry (ty odplavují buněčné zplodiny, zneškodňují mikroorganismy a toxiny)
        • do škárových papil jsou umístěna hmatová tělíska (Meissnerova tělíska) - vnímání dotyků

      Škára (corium, dermis)

      • pevná, pružná, vazivová vrstva kůže
      • tvořena svazky kolagenních a elastických vláken (tvořena glykoproteinem)
      • mezi nimi jsou i tukové buňky
      • prostoupena množstvím krevních a lymfatických cév a nervových vláken (jsou to čidla bolesti) - volná nervová zakončení, na 1 cm2 kůže asi 100, bolest může být vyvolána drážděním (chladem, tlakem, teplem, elektricky)
      • krevní cévy - bohatá pleteň = zásobárna krve (lze použít pro prokrvení v činných oblastech)
      • při vyšší teplotě vnějšího prostředí (i fyzická zátěž) => krevní vlásečnice se rozšiřují (vazodilatace) => kůže zčervená a vyzařuje teplo do prostředí
      • za chladu - kožní vlásečnice se smršťují (vazokonstrikce) => průtok krve se snižuje => tepla se vydává méně z těla
      • v termoneutrálním prostředí je prokrvení kůže 150-500 ml/min, při rozšíření cév 3 l a více/min
      • ve škáře se nacházejí - cévy, nervy, kožní receptory - smyslové kožní ústrojí, potní a mazové žlázy, cibulky vlasů, chlupů, tukové buňky
      • terminální nervová tělíska (čidla) jsou ve škáře v druzích:
        1. Meissmerova tělíska (dotyky) - vnímání doteku (umístěny v horních vrstvách škáry)
        2. Krauseova tělíska - chladový receptor
        3. Ruffiniho tělísko - tepelný receptor
        4. Vater-Pacciniho tělísko - vnímání tahu a tlaku (v hlubších vrstvách škáry až v podkožním vazivu)

Ve škáře jsou uloženy:

  1. Potní žlázy
    • 2 500 000, začínají jako stočené klubíčko, z něho vychází trubicovitý vývod, ústí na povrchu kůže pórem
    • kanálek je vystlaný epidermálními buňkami
    • póry jsou všude na těle
    • nejvíce potních žláz je na čele, v podpaží, dlaních, ploskách nohou, na prsou, chybí na okraji rtů
    • krevní cévy zásobují potní žlázy vodou a odpadními látkami, které jsou vyloučeny jako pot
    • pot se odpařuje tehdy, je-li dostatečně teplo a kůže je nasycena tekutinami
    • funkce potních žláz - termoregulační, vylučovací
    • pot se tvoří z tkáňového moku, který je v okolí potních žláz

      • pot:
        • 99 % vody + rozpuštěné pevné látky - NaCl (nejvíce), močovina, kyselina močová, kyselina mléčná (baktericidní účinky), mastné kyseliny, některé aminokyseliny, kreatinin => pot má kyselou reakci
        • pot zvlhčuje a ochlazuje pokožku (po odpaření H2O)
        • pot na těle působí jako ochranný filtr proti UV záření
        • 0,5-10 l potu/den (dle teploty a tělesné námahy)
        • tvorbu potu lze navodit podáváním potopudných látek (bez černý)
        • tvorba se zvyšuje též po nervovém (citovém) vzrušení
        • vylučování potu je řízeno
          • vegetativním nervstvem
          • podněty z hypotalamu aktivují potní žlázy při přehřívání organismu a při psychické zátěži
        • zvláštní typy potních žláz jsou uloženy v podpaží a v kůži vnějších pohlavních orgánů = apokrinní žlázy (sexuální, pachové)
          • produkují specifické aromatické látky
          • svou činnost zahajují v pubertě
          • pach je charakteristický pro pohlaví
          • u člověka jsou bezvýznamné
    1. Mazové žlázy
      • maz = tuk, bílkoviny, soli; vyloučí se ho 1-2 g/den
      • mazové žlázy ústí do vlasové pochvy
      • jsou na celém těle, kromě míst, kde nejsou chlupy (dlaně, chodidla, rty)
      • produkují maz, výměšek do pouzder vlasových folikulů, vlasovou pochvou se maz dostává na povrch kůže
      • funkce mazu:
        • zvláčňuje a mastí kůži
        • ochrana před promáčením a vysycháním
        • zabraňuje lámavosti vlasů
        • pokožku činí vláčnou a hebkou tím, že potahuje odumřelé keratinové zrohovatělé buňky
        • zadržuje vlhkost => lesklé vlasy a vousy
        • zabíjí škodlivé baktérie
        • zvyšuje izolační vlastnosti ochlupení
      • ušní maz, lupy, "ospalky" kolem očí, maz povlékající kůži plodu - různé podoby mazu
    2. Mléčná žláza
      • patří ke kožním žlázám
      • největší kožní žláza v těle (párová)
      • tvoří základ prsu
      • embryonálně se zakládá u obou pohlaví
      • základ tvoří 15-20 paprsčitě uspořádaných žlázových laloků, obklopené tukovým vazivem
      • z lalůčků vycházejí úzké mlékovody, které se sbíhají a ústí na prsní bradavce drobnými otvory
      • mlékovody se rozšiřují koncem těhotenství (tvorba mleziva)
      • u dívek v pubertě vlivem pohlavních hormonů je růst prsou (mléčná žláza + tukový polštář) - prs (mamma)
      • u mužů zůstává mléčná žláza na stejném vývoji jako v dětství

Přehled kosterního svalstva

23. listopadu 2008 v 15:56 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Svaly hlavy

  • v obličeji, začínají na kosti nebo v kůži, upínají se do kůže
  • dávají obličeji výraz
    1. Čelní sval - příčné vrásky, svrašťuje čelo, vytahuje obočí nahoru
    2. Týlní sval - začíná na šupině týlní kosti; vyrovnává vrásky na čele
    3. Kruhový sval oční - zavírá oční štěrbinu (svěrač), tvoří podklad víček
    4. Sval tvářový (trubačský) - podklad tváře
    5. Velký sval lícní (sval smíchu) - zdvíhá ústní koutek
    6. Sval bradový
    7. Svaly pohybující rty a nosními křídly
    8. Sval smíchový
    9. Zevní sval žvýkací
    10. Spánkový sval

    Svaly krku

    1. Zdvihač hlavy - začíná na rukojeti kosti hrudní a klíční; upíná se na bradavkovém výběžku kosti spánkové; zvedá obličej a otáčí hlavou do stran
    2. Podkožní sval - brání tvoření kožních řas při pohybech hlavy
    3. Nadjazylkové svaly - tvoří dno dutiny ústní, zvedají hrtan
    4. Podjazylkové svaly - tvoří dno dutiny ústní

Svaly trupu

  1. Svaly hrudníku
    1. Velký sval prsní - zdvihá žebra; pomocný dýchací sval; přitahuje paži k hrudníku
    2. Malý sval prsní - pod velkým; účast při vdechu
    3. Sval podklíčkový - přitahuje ramena
    4. Přední sval pilovitý - začíná na žebrech, upíná se na lopatce, oddaluje lopatku, zdvihá žebra => dýchací sval
    5. Vnější (zvedají žebra) a vnitřní (pokles žeber) mezižeberní svaly
    6. Bránice - plochý sval, odděluje dutinu hrudní a břišní; střed tvoří plochá šlacha; otvory pro aortu, jícen, dolní dutou žílu, dýchací sval
  2. Svaly břicha
    1. Přímý sval břišní - podélně rozdělen vazivovou přepážkou, vodorovně rozdělen 3 příčkami šlach; umožňuje předklon; břišní lis
    2. Zevní a vnitřní šikmý sval břišní - účastní se předklonu a rotace trupu; břišní lis
    3. Příčný sval břišní - v nejhlubší vrstvě svalů; účast v břišním lisu
    4. Čtyřhranný bederní sval - podél páteře, napřimuje páteř; uklání trup
  3. Svaly zad
    1. Sval trapézový (kápovitý)
    2. Sval rombický - pod kápovitým, přitahuje lopatku
    3. Široký sval zádový
    4. Vzpřimovač páteře - podél páteře ve vnitřní vrstvě => rotace trupu; napřímení páteře

    Svalstvo končetin

    1. Svaly horní končetiny
      1. Deltový sval
      2. Dvojhlavý sval pažní (biceps) - 2 začátky (hlavy); ohýbá paži v loketním kloubu => flexor
      3. Trojhlavý sval pažní (triceps) - jedna hlava začíná na lopatce, 2 hlavy na pažní kosti; natahuje paži => extenzor
      4. Svaly předloktí - více svalů v několika vrstvách => pohyby předloktí, ruky, prstů
        1. hřbet - natahovače (extenzory) - zápěstí ruky
        2. dlaňová strana - ohybače (flexory) zápěstí, ruky
      5. Svaly ruky
        • leží pouze na dlaňové straně
          1. 4 svaly palcové - odtahují, přitahují, ohýbají palec a umožňují jeho opozici
          2. Svaly malíkové - ohyb, odtažení, přitažení malíčku
          3. Mezikostní svaly - mezi zápěstními kostmi (přitahují a odtahují prsty)
          4. Červovité svaly - pohybují prsty
    2. Svaly dolní končetiny
      1. Sval bedrokyčelní (vnitřní sval) - ohýbá a vytáčí stehna ven, předklání trup
      2. Hýžďové svaly - velký, střední, malý - vzpřimují postavu, stoupání, skákání
      3. Čtyřhlavý sval stehenní - 1 hlava začíná na pánvi, 3 hlavy na kosti stehenní; upíná se k drsnatině holenní kosti; jeho šlacha uzavírá čéšku; natahuje koleno
      4. Dvojhlavý sval stehenní - upíná se na lýtkovou kost
      5. Krejčovský sval (dlouhý sval stehenní) - nejdelší v těle
      6. Sval poloblanitý - ohyb a rotace kolena
      7. Sval pološlašitý - ohyb a rotace kolena
      8. Svaly bérce
        1. přední strana - natahovače nohy (sval přední holenní)
        2. zadní strana
          • ohybače bérce a chodidla
          • trojhlavý sval lýtkový - chůze, vzpřímený postoj
          • sval chodidlový
          • ohybače prstů
      9. Svaly nohy



Svalová soustava

23. listopadu 2008 v 15:44 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO
  • spolu s kostrou tvoří pohybovou soustavu
  • zajišťuje pohyb jednotlivých částí těla (hlavy, krku, …)
  • kosterní svalstvo zajišťuje pohyb celého těla (lokomoce)
  • hladké svalstvo zajišťuje pohybovou aktivitu vnitřních orgánů těla
  • kosterní svalstvo tvoří 40 % hmotnosti těla, hladké svalstvo 3 % hmotnosti
  • u člověka přiližně 643 svalů
  • u člověka 3 typy svalů:
    1. Kosterní (příčně pruhovaný)
      • ovládány vůlí
      • spolu s kostmi a šlachami odpovídá za všechny formy volního pohybu (chůze, …)
      • zapojuje se též do automatických reakcí (reflexy)
    2. Hladký sval
      • způsobuje pohyby vnitřních orgánů
      • jeho pohyb nezávisí na činnosti naší vůle, tozn. není pod vědomou kontrolou mozku, ale je odpovědný např. za trávicí procesy, kde např. podmiňuje kontrakce střev (peristaltiku), které posouvají potravu, nebo pohyby močového měchýře
      • základní stavební jednotkou je jednojaderná vřetenovitá buňka
    3. Srdeční sval
      • tvoří strukturu srdce
      • stavba obdobná jako u kosterního svalu, ale svalová vlákna jsou krátká, tlustá a tvoří hustou síť spojenou můstky (komisury)
      • kontrakce srdce jsou výsledkem impulsů vysílaných z tkání uvnitř srdce, následkem těchto impulsů je krev přečerpávána do krevních cév

Stavba kosterního svalu

  • základní stavební jednotkou kosterního svalu jsou svalová vlákna (myofibrily)
    • průměr 20-150 mikrometrů, délka 0,5-20 cm
    • jsou mnohojaderná, vznikla z více svalových buněk rozpuštěním přepážek
  • snopečky - 10-1000 svalových vláken spojených řídkým vazivem (vazivo obsahuje cévy a nervy)
  • snopce - spojení snopečků
  • sval (musculus) - soubor všech snopců navzájem spojených vazivem
    • svalová povázka (fascie) - tenký vazivový obal na povrchu svalu
    • svalové bříško (svalová hlava) - nejširší část svalu
    • na obou koncích přechází sval ve šlachy (zajišťují pevné připojení svalu ke kostem)
  • mezi myofibrilami je glykogen (uhlohydrát, "zásoba svalového paliva") a mitochondrie (v nich se živiny spalují za přítomnosti kyslíku, vzniká tak energie, která se uskladňuje v podobě ATP)
  • ke každému svalovému vláknu vede nervové vlákno, které v případě potřeby uvádí sval do pohybu
  • vůlí ovládaný pohyb je vyvolán vzruchy vysílanými z mozkové kůry k opačné straně těla, míchou dolů a prostřednictvím motorických nervů ke kosterním svalům
  • v cytoplazmě svalového vlákna jsou podélně uloženy myofibrily
  • jsou tvořeny myozinem (silný filament - dvojlomná (anisotropní) bílkovina) a aktinem (slabý filament - jednolomná (isotropní) bílkovina) => pod mikroskopem vytvářejí pruhovaný vzhled
  • sarkomery - válcovité úseky myofibrily, které umožňují smršťování svalu

Chemické složení svalu

  • anorganické látky - 70-75 % vody, ionty Ca2+, K+, Na+
  • organické látky - bílkoviny - aktin a myozin (stah svalu), myoglobin (je to svalová bílkovina, která obsahuje složku "hem" pro vázání kyslíku), glukóza, glykogen (zdroj ATP), ATP, kreatinfosfát (význam pro energetický metabolismus)

Názvosloví svalů

  1. Podle funkce:
    • ohybače - flexory
    • natahovače - extenzory
    • přitahovače - adduktory
    • odtahovače - abduktory
    • svěrače - sfinktery
    • rozvěrače - dilatátory
  2. Podle směru svalových snopců:
    • svaly přímé
    • svaly šikmé
    • svaly příčné
  3. Podle krajiny, kde leží:
    • např. sval spánkový, prsní, čelní
  4. Podle počtu hlav:
    • dvojhlavý
    • trojhlavý
    • čtyřhlavý

    Podle tvaru
    • sval dlouhý, sval krátký, sval plochý, sval okružní (kruhový), deltový, kosočtverečný, pilovitý, trapézový, vřetenovitý

    Podle vzájemné činnosti
    • svaly se navzájem doplňují => jeden pohyb je způsoben více svaly
    • synergisté - svaly, které spolupracují (podílejí se na jednom určitém pohybu)
    • antagonisté - svaly, které způsobují opačný pohyb, tj. pracují proti sobě (dvojhlavý, trojhlavý)

    Svalová činnost

    • sval plní svou funkci tím, že vyvíjí tažnou sílu => jeden konec musí být pevný (fixovaný) =>na druhém konci se pak projeví tah
    • často svaly pracují v páru: kontrakce jednoho svalu působí proti kontrakci druhého svalu - kontrakce druhého svalu může vracet pohybovanou část těla do původní polohy
    • např. dvojhlavý sval pažní (biceps) ohýbá při stahu kloub a přitahuje kost loketní ke kosti pažní (přitom se druhý sval pasivně natahuje)
    • proto se biceps označuje jako ohybač (flexor)
    • relaxace (uvolnění) bicepsu dovoluje, aby se předloktí vrátilo do původní polohy (gravitační silou)
    • jestliže držíme paži v horizontální poloze, musí se předloktí do původní polohy vrátit silou
    • tento pohyb způsobuje jeho antagonista = trojhlavý sval pažní (triceps) - natahovač (extenzor)

    Šlachy

    • spojují aktivní část svalu s částí těla (většinou kostí), kterou má uvést do pohybu
    • jsou tvořeny pojivovou tkání, která svazuje snopce svalových vláken dohromady
    • spojují se a pokračují mimo sval jako velmi pevné a nepružné provazce
    • mají velmi málo nervových zakončení
    • na jednom konci se formují ze svalového bříška, na druhém konci jsou pevně spojeny s cílovou kostí
    • většinou se nacházejí tam, kde je větší množství kloubů a kde se pohybují na relativně malém prostoru
    • šlachy na kotníku a na zápěstí jsou uzavřeny v pochvách, takže se mohou pohybovat hladce a bez tření nebo nebezpečí odírání (abraze)
    • šlachová pochva - obal s dvojitou stěnou => izolace, ochrana, mazání šlachy
    • prostor mezi dvěma vrstvami šlachové pochvy je vyplněn tekutinou, po níž tyto vrstvy lehce kloužou



Ucho

23. listopadu 2008 v 15:04 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Ucho (auris)

  • ucho reaguje na tlak vykonávaný molekulami vzduchu => patří mezi mechanoreceptory, je ze všech nejcitlivější
  • je receptorem sluchového analyzátoru
  • slouží k rozlišování zvukových vln
  • člověk slyší 16 - 20 000 kmitů (16 Hz - 20 kHz) za sekundu; frekvenci vnímáme jako výšku zvuku
  • horní hranice se s věkem snižuje
  • dělí se anatomicky i funkčně na tři části

Zevní (vnější) ucho (auris externa)

  • pracuje jako přijímač
  • skládá se z boltce a zevního zvukovodu
  • boltec slouží k zachycování zvukových vln
    • podkladem boltce je elastická chrupavka pokrytá kůží, v jejímž podkožním vazivu chybí tuk
    • dolní konec boltce tvoří ušní lalůček a do něj již chrupavka nezasahuje
  • zevní zvukovod
    • jeho průběh je zakřivený
    • kůže, která pokrývá zvukovod, obsahuje četné mazové žlázy; produktem těchto žláz je žlutohnědý ušní maz (voskovitá hmota, která chrání kůži před vysoušením a olupováním)
    • vede zvukové vlny až k bubínku
  • bubínek (membrana tympani)
    • velmi pružná vazivová blána
    • rozhraní (tvoří vzduchotěsnou bariéru) mezi zevním a středním uchem
    • má průměr 10 mm a tloušťku 0,1 mm, plochu 50 - 90 mm2
    • na jeho zevní stranu přechází tenká kůže zvukovodu, střední vrstva je vazivová a vnitřní vrstva je pokračováním slizniční výstelky bubínkové dutiny
    • zvukové vlny přicházející zvukovodem, narážejí na bubínek a rozkmitávají jej

Střední ucho (zesilovač, auris media)

  • malý štěrbinovitý prostor v kosti spánkové (dutina bubínková), která souvisí s četnými dutinkami v bradavkovém výběžku kosti spánkové
  • vpředu Eustachovou trubicí spojen s nosohltanem
    • úzký, 4 cm dlouhý kanál, naplňuje střední ucho vzduchem
    • při polykání se otevírá, vpouští do dutiny středoušní vzduchovou bublinu a tím vyrovnává tlak vzduchu před bubínkem a za ním
    • při zánětu nosohltanu se může tudy zanést infekce do středního ucha
    • zduřelá sliznice (u silné rýmy) může též uzavřít ústí Eustachovy trubice => nastane dočasná nedoslýchavost
  • jsou zde tři sluchové kůstky, které jsou navzájem kloubně spojeny - kladívko, kovadlinka, třmínek
    • kladívko leží jedním koncem na bubínku, druhým kloubně spojeno s kovadlinkou
    • kovadlinka spojena s třmínkem
    • báze třmínku je připojena na oválné okénko na rozhraní středního a vnitřního ucha
    • sluchové kůstky převádějí kmitání bubínku na oválné okénko a přitom zmenšují amplitudu zvukových vln a tím zvětšují jejich energii 20 - 30x (to je způsobeno nepoměrem mezi plochou bubínku a malou ploškou třmínku a oválného okénka, tj. 3 mm2), protože malá energie by nestačila na rozkmitání tekutiny ve vnitřním uchu

    Kosti středního ucha

Vnitřní ucho (vysílač, auris interna)

  • ohraničeno pevným kostěným pouzdrem v kosti skalní zvaný kostěný labyrint; v něm je uložen blanitý labyrint a prostor mezi nimi vyplňuje čirá tekutina - zevní míza (perilymfa)

  • kostěný labyrint
    • skládá se z předsíně (vestibulum), tří polokruhových kanálků a hlemýždě (cochlea)
    • v kostěné stěně je okénko oválné a okrouhlé; jejich blanité výplně oddělují perilymfu od dutiny bubínkové
    • v předsíni je váček vejčitý a kulovitý
      • s vejčitým váčkem spojeny tři blanité polokruhové trubičky, které začínají baňkovitým rozšířením (ampula)
      • na kulovitý váček je připojen blanitý hlemýžď
    • uvnitř blanitého labyrintu je endolymfa (je jiného iontového složení než perilymfa)
    • blanitý hlemýžď nevyplňuje kostěný hlemýžď úplně; odděluje v celé jeho části s výjimkou hrotu dvě chodbičky - patro předsíňové a patro bubínkové
      • obě patra jsou vyplněny perilymfou, uprostřed mezi nimi je blanitý hlemýžď
        • hlemýžď má dva a půl závitu; jeho spodní stěnu tvoří bazální membrána složená z příčně napjatých vláken nestejné délky, která se rozkmitávají podle různých kmitočtů
        • na začátku jsou nejkratší vlákna, a proto se zde přijímají vysoké tóny; hluboké tóny jsou zachycovány až ve vrcholu hlemýždě
          Závit hlemýždě (řez)
          Závit hlemýždě (řez)
        • na bazální membráně jsou umístěny vláskové buňky Cortiho orgánu - rozprostírají se od vrcholu až k bázi hlemýždě, na jejich těle začínají vlákna sluchového nervu
        • nad Cortiho ústrojím se volně vznáší krycí membrána
Cortiho orgán
Cortiho orgán

Smyslová soustava

23. listopadu 2008 v 14:55 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

  • smyslové orgány zajišťují CNS informace o vnitřním a vnějším prostředí
  • vlastní vjem se vytváří až v mozkové kůře
  • čidla = analyzátory, vybírají z prostředí podněty (chemické, tepelné, mechanické,…)

Čidla tvoří


  1. Receptory (= smyslové buňky - jsou zvláštní buňky smyslových orgánů s vysokou citlivostí vůči podnětům, které přijímají podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí a převádějí je v nervovou aktivitu)
  2. Dostředivá nervová dráha - spojují receptory s mozkovou kůrou; toto spojení je tvořeno třemi neurony

    1. neuron vedoucí vzruch do míchy, prodloužené míchy nebo středního mozku
    2. z neuronu vedoucího vzruch dále do talamů v mezimozku
    3. z neuronu vedoucího vzruch z talamu do mozkové kůry

  3. Korová část - teprve v mozkové kůře vzniká počitek, vjem a poznání

Chuť


  • náš nejprimitivnější smysl
  • přináší nejméně informací o okolním světě
  • chuťové ústrojí

    • receptorem chuti jsou chuťové buňky
    • seskupeny v chuťových pohárcích (ty jsou uloženy ve slizničním epitelu na papilách jazyka, ve sliznici měkkého patra a zadní stěně hltanu)
      Jazyk (výřez)

      Jazyk (výřez)


    • jejich podráždění je vyvoláno látkami rozpuštěnými ve vodě a ve slinách
    • 10 000 chuťových pohárků na jazyku dospělého člověka (ve stáří chuťových pohárků ubývá)
      Chuťový pohárek v jazyku

      Chuťový pohárek v jazyku


    • rozlišujeme 4 základní chuťové pocity => 4 druhy chuťových buněk (chemoreceptorů), ty jsou na jazyku rozděleny
    • hrot jazyka - receptory pro sladko
    • okraje jazyka - receptory pro slano a kyselo
    • kořen jazyka - receptory pro hořkou chuť


    Vzruchy jsou vedeny do centra chuti v temenním laloku mozkové kůry. Výsledná chuť je kombinací podráždění jednotlivých chuťových buněk. Pálivá chuť pikantní stravy vzniká stimulací nervových zakončení v jazyku citlivých na bolest.


Čich


  • vnímání těkavých látek ve vzduchu
  • čichové ústrojí

    • čichové buňky = čichový receptor
    • jsou tyčinkovitého tvaru s vláskovými výběžky, uloženy v čichovém políčku (ve sliznici stropu dutiny nosní)

    • plocha 2,5 - 3 cm2
    • drážděny jsou plynnými látkami obsaženými ve vdechovaném vzduchu
    • sedm základních pachů - kafr, pižmo, květinová vůně, kořenitá vůně, éterická vůně, čpavý a hnilobný pach
    • čichové vnímání má rychlou adaptaci (snížení citlivosti vůči podnětu při jeho delším působení) - i nepříjemný pach po delší době vnímání snižuje
    • při rýmě čichové vnímání potlačeno (zduřelá sliznice dutiny nosní) => čichové buňky kryty vrstvou hlenu
    • při hladu se čichové vnímání zvyšuje
    • informace z čichových receptorů jsou vedeny čichovým nervem otvory v čichové kosti a vstupují do čichového centra v blízkosti spánkového laloku




Zrakové ústrojí


  • je citlivé na elektromagnetické vlnění o vlnové o délce 400 - 750 nm (viditelné světlo)
  • barvy spektra jsou promíchány a dohromady tvoří bílé světlo, barvy se oddělují jen v podobě duhy nebo se spektrum tvoří při průchodu světla světelným hranolem
  • elektromagnetické záření se v oku transformuje na nervové signály
  • umožňuje vnímání světla, barev, velikosti, tvaru a vzdálenosti předmětů
  • nejdůležitější čidlo pro orientaci v prostoru (u člověka)
  • orgánem zraku je oko

    • složeno z oční koule a přídatných orgánů
    • vzniká v embryonálním vývoji jako vychlípenina mezimozku
    • tato vychlípenina se dotkne povrchového ektodermu, vchlípením se přemění v oční pohárek, ektoderm vytvoří v místě dotyku základ čočky a z vnitřní vchlípené stěny se vyvine sítnice







Sluchové ústrojí



  • vyvinulo se až u živočichů žijících na souši
  • u člověka má největší význam pro interindividuální komunikaci při navazování vztahů ve společenském prostředí
  • velký význam pro rozvoj myšlení, citového života, poskytuje estetické zážitky (poslech hudby, recitace,…)
  • na základě sluchu se vytvořila řeč jako sluchový reflex => dítě, které od narození neslyší, se samo mluvit nenaučí

Ucho jako sluchový analyzátor


  • kmitání bubínku se přenáší na sluchové kůstky
  • třmínek rozkmitá oválné okénko a tím se rozechvěje perilymfa
  • vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu a to rozechvěje bazální membránu Cortiho orgánu v určitém jejím úseku podle výšky tónu
  • toto chvění způsobí, že buňky Cortiho orgánu narážejí svými vlásky na krycí membránu, a tím se podráždí
  • vzruchy, které přitom vzniknou, jsou vedeny vlákny sluchového nervu do jader v prodloužené míše
  • odtud pokračuje sluchová dráha přes talamus do centrálního korového analyzátoru ve spánkovém laloku

Hmat

Hmat je jeden ze smyslů. Umožňuje člověku pomocí signálů z receptorů v pokožce reagujících na teplo, zimu a tlak vnímat okolí.

Nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka.

Čtení hmatem

Slepí lidé nemohou číst zrakem, proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.


Zuby

23. listopadu 2008 v 14:15 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Zuby (dentes)

  • tvrdé kostní útvary zasazené do lůžek (alveol) v čelistech

Chrup (dentice)

  • souhrn zubů v obou čelistech

11.3.3.1. Funkce zubů

  • ukusování potravy
  • rozmělňování potravy
  • artikulace
  • zuby seřazeny do horního a dolního zubního oblouku

11.3.3.2. Stavba zubu

  1. korunka - viditelná část zubu v ústech
  2. krček - obklopen dásňovou sliznicí
  3. kořen - delší než korunka, zub je jím upevněn v lůžku v čelistní kosti
  • ozubice = tuhé vazivo - upevňuje zub v čelistech tím, že vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubním lůžkem

11.3.3.3. Řez zubem

  1. Sklovina (email)
    • nejtvrdší tkáň v lidském těle
    • 98% minerálních látek
    • kryje povrch korunky
    • kryta tenkou kyselinovzdornou blankou
  2. Zubovina (dentin)
    • stavbou podobná kosti
    • tvořena živými buňkami
    • citlivá tkáň na tepelné a chemické podněty (bolest)
  3. Zubní dřeň (pulpa)
    • dutý střed zubu je vyplněn pulpou (řídké vazivo s krevními cévami, s mízními vlásečnicemi a s nervovými vlákny - větve trojklaného nervu)
  4. kanálkem, který prochází kořenem, vstupují do dřeně cévy a nervy
  5. zubní cement - složení podobné kostní tkáni, kryje krček a kořen
Třenový zub (schematický řez)

Podle funkce a tvaru korunek se dělí zuby na:

  1. Řezáky I (dentes incisivi) - dlátovitá korunka, zploštělý kořen, ukusuje sousta; v protilehlých čelistech pracují jako čepele nůžek
  2. Špičáky C (dentes canini) - dlouhý kořen, uchopují a trhají sousta
  3. Třenové zuby P (dentes premolares) - 1 kořen, 2 hrboly na korunce, rozmělňují potravu
  4. Stoličky M (dentes molares) korunka (4 - 5 hrbolů), 2 - 3 kořeny, rozmělňují potravu

Vývoj zubů u člověka ve 2 generacích

  1. Chrup mléčný = dočasný chrup (první dentice)
    • prořezávání (erupce) - mezi 6. - 24. měsícem, 20 zubů, v zubním vzorci (viz. níž, horizontální čára odděluje horní a dolní oblouk, vertikální čára půlí oblouk) se značí malými písmeny

    Zuby dočasného chrupu
    m2
    m1
    c
    i2
    i1
    i1
    i2
    c
    m1
    m2
    m2
    m1
    c
    i2
    i1
    i1
    i2
    c
    m1
    m2

mezi 5. a 6. rokem začíná ubývání kořenů mléčných zubů vlivem tlaku trvalých zubů (vyvíjejí se pod dočasnými zuby) => kořeny se rozpouštějí a resorbují, vypadávají jen korunky s krčkem

---------------------------------------
TRVALÝ CHRUP (druhá dentice)
zuby se prořezávají mezi 6. - 25. rokem (zuby moudrosti)
Zuby trvalého chrupu
M3
M2
M1
P2
P1
C
I2
I1
I1
I2
C
P1
P2
M1
M2
M3
M3
M2
M1
P2
P1
C
I2
I1
I1
I2
C
P1
P2
M1
M2
M3

Ústní dutina

23. listopadu 2008 v 14:06 | adam káčerek |  LIDSKÉ TĚLO

Dutina ústní (cavum oris)

  • je tvořena
    1. patrem - tvrdé (kostěné) a měkké (pohyblivé); měkké při polykání uzavírá nosohltan
    2. rty - nemají chloupky, potní ani mazové žlázy, na povrchu krycí epitel bez pigmentu => prosvítá krev; podkladem pro rty je kruhový sval ústní (rty do něj vrůstají)
    3. tvářemi - tvářový sval, přidržuje sousta, děti mají tukový polštář => sání
    4. dásněmi
    5. zuby
    6. jazykem - pruhovaná svalovina, pohyblivý
    7. mandlemi - lymfoidní tkáň

    1: kruhový sval ústní v horním rtu, 2: tvrdé patro, 3: čípek iprostřed měkkého patra, 4: ústní část hltanu, 5: mandle patrová, 6: jazyk, 7: dáseň

Funkce dutiny ústní

  1. Příjem potravy
  2. Promísení potravy se slinami
  3. Mechanické a chemické zpracování potravy
  4. Umožňuje dýchání
  5. Umožňuje tvorbu řeči
Dutina ústní je neustále zvlhčována slinami (tisíce drobných žláz ve sliznicích + 3 páry velkých slinných žláz - vyměšují sliny na podněty - zrakové, čichové, chuťové):
  1. příušní slinná žláza - největší; ústí nad 2. horní stoličkou (před uchem)
  2. podčelistní slinná žláza - před dolním rtem
  3. podjazyková žláza - ústí pod jazykem při uzdičce jazykové

Sliny (saliva)

  • bezbarvá vazká tekutina
  • zvlhčují a rozmělňují potravu
  • složení: 99 % voda, 0,7 % organických látek (hlen mucin), 0,3 % anorganických látek
  • pH 7-8 (pH pod 5,5 uvolňuje se ze zubů vápník)
  • organické látky = mucin = hlen => kluzkost soust
  • ptyalin = enzym (amyláza) - štěpí ve vodě nerozpustné polysacharidy (škroby) na disacharid = rozpustná sladká maltóza
  • lyzozym = desinfekce, ničení bakterií => sliny jsou antiseptické
  • anorganické látky - soli Ca2+, Na+, K+, PO43-, F (zubní kámen)
  • tvorba slin za den - 1 - 1,5 l
  • řízení sekrece slin:
    • nepodmíněný a podmíněný reflex
    • ústředí v prodloužené míše

Jazyk (lingua)

  • svalnatý orgán (pohyblivý) - příčně pruhované svalstvo, obrací a posouvá potravu
  • kořen, tělo, hrot
  • uzdička - tenká slizniční řasa - ze spodiny ústní přirůstá ke spodní ploše jazyka
  • bělavý povrch jazyka - tvořen odloupaným zrohovatělým epitelem a mikroorganismy (při onemocnění)
  • rozbrázděný jazyk - mají děti s Downovým syndromem
  • ve sliznici jazyka jsou slinné žlázy
  • ve stěnách bradavek (papil) jsou chuťové pohárky, v nich chuťové buňky => jazyk je sídlo chuti
  • tvorba hlásek (nejdůležitější orgán)
  • hmatová a teplotní citlivost
  • polykání, žvýkání, sání
1-hořká, 2-kyselá, 3-slaná, 4-sladká